Umění je vedlejší produkt
Poslední srpnový den jsem se ohřál v Galerii mladých. Tomáš Javůrek a Alena Kazatelová představili svou Strusku..
| Dnes je: 09-09-2010 03:58:15 |
Poslední srpnový den jsem se ohřál v Galerii mladých. Tomáš Javůrek a Alena Kazatelová představili svou Strusku..
Tradičně krátká, od dubna do září, je každoročně sezóna v Galerii z ruky v Křížovicích u Doubravníku. Poslední letošní výstavou galeristka Stanislava Macháčková představuje výběr z malířské tvorby Jiřího Vovsa. Krásná podzimní příroda a obrazy – dobrý důvod k výletu.
Kam kráčí Letní filmová škola v Uherském Hradišti? Náš spolupracovník rekapituluje stručně její směřování od devadesátých let k současnosti a rozebírá letošní dramaturgicky pestrý ročník.
V Geghamských horách nad jezerem Sevan zdvořile křičím přes údolí, když odmítám pastýřovu pohostinnost. Už to známe; pastýř podá tuhou rýhovatou dlaň a zeptá se, odkud jsme. Zeptá se rusky nebo arménsky. Když arménsky, jen se usmíváme, a on vybrebentí několik názvů zemí, dokud se nechytneme. Aha! Pokud se mu v naší odpovědi, v tom krátkém šišlavém zasyknutí, podaří rozlišit hlásky, vede si domů Čechy. V druhém případě Čečence. A kupodivu je to jedno.
Město Telč, mající dvě tváře, a Městská galerie Hasičský dům na úchvatném historickém náměstí Zachariáše z Hradce uspořádaly výstavu obrazů, papírotisků a koláží Karla Valtra (1909–2006).
Koncert dopadl dobře. Energie hudby se přenesla na posluchače a někteří z nich zatoužili v jejích vibracích pokračovat v salónu za městem. „Pojď s námi! Je to tam skvělé!“ – Šel jsem, ta chuť se vydovádět byla nakažlivá.
Vznik polských nezávislých odborů Solidarita (Solidarność), v jejichž čelo se v srpnu 1980 postavil Lech Wałęsa a které prosadily své požadavky 31. srpna dohodou s polskou vládou, byl historickým mezníkem. Dodal novou sílu opozičním demokratickým silám socialistické střední Evropy, o čemž svědčí osobní vzpomínka politologa Jaroslava Šabaty. Ani vyhlášení výjimečného stavu v roce 1981 generálem Jaruzelskim už nezastavilo další chod dějin...
Pro fotografa Otu Nepilého je Polsko osudem. Jako účastník mariánských poutí se stal svědkem fascinující duchovní obrody polské společnosti v osmdesátých letech. Založení a působení nezávislých odborů Solidarita bylo pevnou součástí tohoto procesu. V následující fotogalerii připojil autor pod černobílé fotografie obšírnější popisy dobových reálií.
Do Mnichova jsem přijela o půl šesté ráno. Po devíti hodinách cesty mi slušný recepční bez brv, kterými by mohl hnout, oznámil, že ubytovat mě mohou až ve tři odpoledne. Do té doby prý můžu obdivovat krásy velkoměsta. Ne, nejsem z cukru, ale v té chvíli jsem měla pocit, že karamelizuju.
Film režiséra Petra Jákla, před nedávnem uvedený do kin, volně zpracovává mediálně známou část příběhu vězně Jiřího Kajínka. Český pokus o profesionální akční film vypovídá částečně i o absurdní realitě současnosti.
Nesentimentální letní ohlédnutí za jedním městem očima rodačky. Poněkud odlišné od propagačních textů o našem „klenotu“ mezi lázněmi.
Když se umění upíná k člověku, když svými specifickými prostředky odkazuje k důstojnosti a svébytnosti lidské bytosti, pak je zbytečné se ptát, zda to umění je soudobé, protože je nadčasové. Takto je lze vnímat do konce srpna na státním zámku Lysice v dílech velké postavy současného českého sochařství.
Přinášíme povídku z tvorby ruského spisovatele v překladu Jakuba Grombíře.
Osobní ohlédnutí brněnského germanisty za Ludvíkem Kunderou (22. 3. 1920 – 17. 8. 2010), mimo jiné i velkým „básníkem – internacionalistou“.
Po roce 1989 vzniklo u nás mnoho soukromých galerií. Kdekdo, i ten, kdo o věci nevěděl expertně zhola nic, chtěl prodávat umění. Zůstala jich sotva desetina. Výstavy koná málokterá a vážné tvůrčí rezultáty jsou k vidění jen někde. Tam je třeba jít!
Není sporu o tom, že náš stát potřebuje zásadní reformy. Nová vláda je odhodlána s nimi začít, avšak ukazuje se, že její představitelé postrádají to základní – úctu a ohled k občanu, k člověku, jemuž mají sloužit a jenž je zdrojem jejich legitimity. Tomu odpovídají jejich návrhy i argumentace. Proti nastoupenému trendu se přirozeně začínají tvořit obranné iniciativy. Jedna z prvních, ProAlt je důležitou a výstižnou reakcí na koncepční omezenost prvních kroků vlády.
Když jsem šel nedávno do samoobsluhy koupit sóju na guláš a – jak mám ve zvyku – zběžně prolétl titulky novin, zjistil jsem, že vláda se (prý pod dojmem z pohřbu spolubojovníka bratrů Mašínů Milana Paumera) chystá prosadit zákon, který by účastníky odboje proti komunismu postavil na roveň odbojářů proti fašismu.
Každé knižní vydání surrealistické poezie uskutečněné u nás v přítomné době je velkým divem. Prostředky vložené do tisku se rozhodně nevrátí a vášnivců dychtících po nadreálných verbálních obrazech a ponorech do vesměs obtížně srozumitelných světů je hrstka. Přesto mají tyto počiny smysl, podobně jako výpravy do Antarktidy.
Měsíc autorského čtení (MAČ), jehož se týká druhé ohlédnutí na našich stránkách, pomalu končí. Maratón jednatřiceti večerů je ojedinělou možností potkat se se skrytou tváří literatury, s jejími tvůrci. Letošní ročník nám v průběhu července přiblížil osobnosti literatury české, francouzské a dal promluvit i hlasům z archivu Českého rozhlasu Brno.
Největší festival world music v Německu a bezpochyby jeden z nejprestižnějších festivalů v Evropě vůbec se za dvě dekády stal inspirací a měřítkem pro všechny, kdo jsou činní na poli současného folku a všech variant etnicky inspirované hudby. Letošní jubileum bylo provázeno i rekordem: festival přivítal ve dnech 1.–4. července více než sedmdesát tisíc návštěvníků.
Na letošní 4. srpen připadá 85. výročí narození Ladislava Nováka - výtvarníka, básníka, překladatele poezie a pedagoga. Jedné z nejosobitějších a nejvýznamnějších osobností Vysočiny. A nejen jí.
V Kunštátu na Moravě žije pozoruhodný výtvarník, experimentátor, jemuž nechybí ani literární sklony: Vít Ondráček se představuje ve svém deníku Pootočené zrcadlo.
Při návštěvě karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří se mi v tamním nádherném knihkupectví dostala do rukou malá žlutá knížečka. A ne náhodou. Magie poutního místa se v lecčem protínala s magií životního hledání jednoho zvláštního poutníka.
Esej finského ekologického radikála Penttiho Linkoly vyšla časopisecky roku 1999. Její vznik podnítily protesty proti stavbě dálnic. Linkolův extremismus je reakcí na hluchotu většinové společnosti, která může s více než desetiletým odstupem stále vnímat tento text (jakož i fakta) i vlastní směřování.
Protagonisté Franze Kafky, kteří se zničehonic nalézají v soukolí jakéhosi nepochopitelného, přitom však neméně drtícího oficiózního aparátu, se stali ikonami moderní situace člověka. Obzvlášť v arabském světě jsou zdrojem potenciální, byť ne nekonfliktní identifikace.
Měsíc autorského čtení nabídl pátečnímu brněnskému publiku téma cestovatelské reflexe románem. Ze své poslední tvorby četli Stéphane Audeguy a Josef Formánek.
Putovní výstava realizována Rakouským kulturním fórem v Praze u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta byla otevřena v červnu v Paláci šlechtičen v prostorách Etnografického ústavu Moravského zemského muzea.
Na zajímavou výstavu kreseb a tisků a současně na výlet do půvabného vysočinského prostředí kolem Galerie z ruky v Křížovicích se lze vypravit v první polovině prázdnin.
„Člověk navazuje ustavičně nová spojení, nikdo se nezmítá prostorem ve stavu beztíže. Každá cesta skončí tím, že zase někam dorazíme.“ – Německá spisovatelka Ema Braslavsky představuje v knize Bez paměti (Newton Books, Brno 2010) svébytným způsobem život lidí zbavených kořenů. Za jejího nedávného brněnského pobytu vznikl následující rozhovor.
Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici je legendou. Za 65 let existence prošel mnoha proměnami, jedny dobové nánosy vystřídaly jiné. Podnik je to příliš velký na to, aby mohl žít nezávisle jenom z ducha milovníků lidového umění. Ale ten duch je tu od počátku stále přítomen a je životodárnou esencí festivalu. A někdy jeho pořadatelům a autorům i vzpurným korektivem.
Sbírka debutujícího básníka Radka Štěpánka Soudný potok (Masarykova univerzita, Brno 2010) je důstojným vykročením do světa poezie. Nese věrohodný otisk nitra básníka bez ruchů vnější motivace.
Americko-rakouský spisovatel a novinář píše v časopisu Die Presse o velkém a současně rozporuplném příběhu „amerického snu“, příběhu, v němž zvolení prezidenta Obamy znamenalo počátek nové kapitoly.
Petr Linhart před třemi lety překročil svět pohanských pověstí, ve kterém se léta pohyboval jako ústřední tvůrčí postava kapely Majerovy Brzdové Tabulky, a začal pracovat s energií Sudet. Těm byly kvůli událostem v polovině dvacátého století rozsekány kořeny. Potlačenými negativními a tíživými energiemi minulosti se má smysl zabývat, aby se mohly rozplynout a přestaly nás tížit, a proto lze vnímat Linhartovu současnou tvorbu za určitou terapeutickou práci na českém národě. Pokračuje v ní dále na CD Autobus do Podbořan (Indies MG 2010).
Nalákat do galerie i ty, kteří tam běžně nechodí, to je jeden z toužebně očekávaných průvodních jevů výstav s populární tematikou. Výstavě brněnského Domu umění nazvané „Planeta Eden. Svět zítřka v socialistickém Československu 1948–1978“ se tento sen plní.
Kolik váží galerijní prostor, jak jej zvažuje umělec a čeho si považuje divák? Obvyklá brutalita objektů a obrazů Petra Písaříka ustupuje v galerii Ad Astra instalaci.
Rozhovor s Erikou Bezdíčkovou, autorkou memoárů Život a holocaust (Kartuziánské nakladatelství, Brno, 2010).
Počtem stran nevelká, ale obsahem hutná kniha teologa Hanse Künga Freud a budoucnost náboženství (Vyšehrad, Praha 2010) rozebírá podrobně nejen vztah zakladatele psychoanalýzy k náboženství, ale také mnohé obecnější rysy existence náboženství v konfrontaci s ateistickým pohledem na svět.
Přibližně čtyři sta lidí protestovalo v Brně proti zákazu pouličních hudebních vystoupení. Navzdory platné vyhlášce vyhrávali v centru města na své nástroje, někteří dokonce zpívali, čehož nebezpečně zneužívali k osobnímu obohacení dobrovolným příspěvkem kolemjdoucích.
S ročním zpožděním, ale o to s bohatším obsahem vychází sborník Otokar Březina 2008. Vydavatelem je Společnost Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Letošní volby vypověděly mnohé o stavu naší demokracie. Především pak o tom, jak nedospělé je naše (a mediální) vnímání , když přeceňujeme předvolební akce typu studentských voleb. A dále, jak nám dlouhodobě chybí vnitřně konzistentní a věrohodné osobnosti napříč celým politickým spektrem. Volič se pak chytá na své projekce spíše než na realitu.
Malíř a grafik Vlastimil Toman, jehož tvůrčí práce je nepřehlédnutelná i v oblasti poezie a místopisných vzpomínkových textů, oslavil 19. února 80. narozeniny. Výstava uspořádaná k té příležitosti v třebíčské Galerii Malovaný dům přináší v květnu a v červnu přes padesát malířských a grafických děl převážně z minulého a tohoto roku.
Slušnost není slabost, čtete krédo na modrém billboardu v tomto nečase.
Nová galerie v prostorách venkovského kostela je dokladem nehasnoucího života ducha v jeho nejrůznějších proměnách.
Několik vzpomínek a úvah psychologa, který od roku 1999 blízce spolupracoval s dr. Otakarem Motejlem (10. 9. 1932–9. 5. 2010). Pokus o psychologickou reflexi rolí, v nichž svému okolí i veřejnosti nedávno zesnulý ombudsman sloužil.
V době zavřených evropských letišť se v Praze konal 22. dubna o den odložený koncert světoznámého Duke Ellington Orchestra. O den později okouzlilo americké těleso posluchače v sále brněnského Semilassa.
Do Vídně jsem se vypravil jako bývalý stipendista Franze Werfela na každoroční literárněvědnou konferenci, letos ve dnech 15.–18. dubna. Scházejí se tu díky rakouské velkorysosti absolventi z Maďarska, Rumunska, Slovenska, Česka, Polska, ale i USA, Indie, Kamerunu, Turecka nebo třeba Arménie. Následující osobní poznámky se však netýkají jen werfeliánů, ale třeba i „literatury k očesání“.
Nekrolog za Tomáše Edela (1951–2010), historika a ředitele Podještědského muzea v Českém Dubu. Za neobyčejného hledače středověké architektury i života.
Autorská hra Petra Zelenky vychází z osudového příběhu ruského vědce, tajného špiona Lva Sergejeviče Teremina, o kterém údajně prohlásil Robert Moog: „...nebýt jeho, nikdy bych nedokázal zkonstruovat syntezátor...“ Představení s Ivanem Trojanem je stálicí v programu Dejvického divadla.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvedlo čtení z dosud nevydaného románu Petera Stoličného Mít nebo nebýt.
Aktivistické fórum Věda žije! uspořádalo 24. dubna svou zatím nejnáročnější akci, diskusní odpoledne v pražském divadle Archa. V první části se v moderované pódiové diskusi konfrontovalo šest vědců a vědkyň se stejným počtem politiků a političek, kteří zastupovali významné strany kandidující v letošních parlamentních volbách. Do druhé části bylo vtaženo i publikum. A nakonec se jednotlivě setkávali vědci s politiky.
Na scéně vídeňského divadla Theater an der Wien mělo v polovině dubna premiéru nové zpracování známé romantické opery Čarostřelec. Tato strašidelná pohádka o třech dějstvích se odehrává v Čechách, na Šumavě kolem roku 1650.
V posledních dnech jsme svědky symptomatických událostí, které ukazují, kam až klesla vnímavost k etickým hodnotám a smysl pro skutečnou podstatu věcí v naší společnosti. Píšeme o článku Terezy Strnadové v Mf DNES (23. 4. 2010) ve věci klipu Petra Zelenky a o kauze s vyvěšením knihy na internet jedním studentem v Brně (Brněnský deník Rovnost 23. 4. 2010).
Slovenské národní divadlo hostovalo 13. dubna na scéně Národního divadla v Praze s operou Charlese Gounoda Faust. Představení bylo plné vynikající a naprosto přirozené herecké, taneční a pohybové kreativity pěvců.
Rozhovor Jiřího Plocka s děčínským spisovatelem Petrem Kerschem o knize Pátrání a o smyslu vzpomínání a připomínání vůbec. Text je rozšířenou verzí rozhovoru z jarního čísla Kulturních novin.
Na Zelený čtvrtek se v Brně točilo zelené pivo. Žena za pultem se zadívala skrze výlohu na ulici: „A hele je!“ - „Co tam vidíš?“ zeptala se kolegyně. „Křesťani, jdou do kostela.“ Na protějším chodníku kráčelo několik starších, svátečně oblečených lidí směrem ke královopolskému kostelu.
V loňském roce vyšla ve vsetínském nakladatelství Dalibora Maliny bilanční kniha literárního historika, kritika a editora Mojmíra Trávníčka (1931), nazvaná V letokruzích naboso. Jedná se o pozoruhodnou mozaiku vzpomínek, zamyšlení, literárních portrétů, ale i deníkových záznamů, které představují sice navenek nenápadný, ale přesto velmi zásadní příspěvek k podobě českého literárního milieu uplynulého půlstoletí.
Přinášíme rozhovor s Mojmírem Trávníčkem, jehož zkrácená varianta vyšla v dubnovém tištěném čísle Kulturních novin.
Dne 9. dubna jsme si připomněli úmrtí undergroundového básníka filosofa Egona Bondyho. K nedožitým osmdesátinám (20. 1.) byl v lednu uveden a poté již dvakrát reprízován v Krytovém divadle Orfeus na pražském Smíchově pořad ZBYTKY EPOSU nazvaný podle Bondyho poémy z přelomu let 1954–55. Další básně se datují až do roku 1958.
Esej nad českým překladem knihy
Na konci roku 2009 vydalo nakladatelství Academia český překlad knihy Židovský stát od vídeňského židovského novináře a jednoho ze zakladatelů sionismu Theodora Herzla (1860-1904). Kniha byla vydaná poprvé v německém jazyce v roce 1896 a do češtiny se na překlad čekalo více než sto let. Než psát primárně o světovém významu této knihy, nevypovídá uvedené „opožděné“ české vydání více o nás samých, žijících v srdci střední Evropy?
Ensemble Opera Diversa se svým dvorním skladatelem Ondřejem Kyasem jsou zjevením v současné vážné hudbě. Přibližují ji duši posluchače.
Mozaika aktuálních postřehů z rakouské kulturně-politické scény od naší vídeňské spolupracovnice.
Článek Podivné praktiky filosofů (Kulturní noviny - listopad/prosinec 2009) o problematice lidských vztahů na Katedře filosofie FF MU a o způsobu jejího vedení vyvolal celou řadu reakcí. Ty nejzávažnější jsme zveřejnili (viz text Josefa Kroba Bulvár psaný na objednávku a text Erazima Koháka Nikoli spor Dobra a Zla, ale věc ke společnému řešení). Následující text je komentářem k vývoji situace a k jejímu dosavadnímu vyústění po jednání Etické komise MU počátkem roku 2010.
Co jsou to negalerijní výstavní prostory, z jakých popudů vznikají a kde je v České republice můžete nalézt? Tyto i další otázky se pokusí zodpovědět Silvie Šeborová v rámci cyklu přednášek mladých historiků umění, architektů a umělců, Marginálie, které pořádá Dům umění v Brně každé pondělí od 18 hodin.
První ročník Mezinárodního filmového festivalu CINEMA MUNDI BRNO 2010 k divákům přišel s novou koncepcí i poněkud diskutabilním kritériem výběru filmů. Jeho cílem bylo představit nejlepší filmy uplynulého roku více než šedesáti národních kinematografií.
Poslední únorovou neděli skončil 14. ročník Ostravaru, festivalu ostravských činoherních divadel. Teatrologové, divadelníci i studenti divadelních škol se postupně probírají z rozmlženého snu a vracejí se do běžného života. Ostravar není jen výjimečnou přehlídkou divadel, ale především jeden velký večírek s nezapomenutelnou atmosférou. A pro studenty příležitost k reflexi.
Osmdesátiny básníka Zbyňka Hejdy byly provázeny oslavami, recitací jeho básní a zástupy gratulantů na večírcích poezie v Divadle Orfeus a v rámci oslav 25 let časopisu Revolver Revue na Nové scéně Národního divadla. Nabízíme pár postřehů ze setkání s oslavencem.
Ve dnech 8.–14.3.2010 proběhne v Brně Týden výtvarné kultury 2010 (tvk). Při letmém nahlédnutí do programu zájemce zjistí, že pestrá nabídka akcí z velké části nevybočuje od kulturního dění spojeného s výtvarným uměním, které je v Brně běžné. Význam tvk spočívá v tom, že tyto akce kumuluje a prezentuje veřejnosti prostřednictvím přehledného programového schématu.
Artefakty, pro něž je společný výchozí materiál, ale naprosto rozdílný způsob práce s ním, nabídla žďárská výstavní síň.
Aneb obrazy z fašankové výpravy ve dnech 13. a 14. února 2010, jak se uchovaly v paměti přímých účastníků.
Ještě do 28. února 2010 máte možnost spatřit díla finalistů třetího ročníku Ceny NG 333. Soutěž je koncipována jako podpora mladých umělců a přes jistou zlojazyčnost znesvářených „artistů“ svůj smysl plní.
Hudební vydavatelství Indies Records slavilo dvacet let své existence. I když se firma v roce 2007 rozdělila na tři samostatné produkční jednotky, přesto je vnímána jako vzájemně se doplňující celek. A to je dobře, protože i to je jeden ze zdrojů její stability.
Další z cyklu scénických čtení Bouda české historie, který je věnován zlomovým okamžikům národních dějin, patří postavě nové vlny českého filmu Pavlu Juráčkovi. Jeho obsáhlé deníky, jejichž knižní vydání v roce 2004 získalo cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin, režijně zpracoval Ivan Rajmont.
Zásluhou vsetínského nakladatele Dalibora Maliny se v celkovém počtu pouhých pěti set kusů objevila na pultech některých knihkupectví mimořádná kniha, odrážející českou literaturu uplynulé poloviny století.
Na scénu Národního divadla v Praze se na chviličku vrátila Věc Makropulos Leoše Janáčka. Některé inscenace, zvláště opery, se na velké scéně hrají z různých, hlavně provozních důvodů tak málo, že vidět je, by mělo být zvláštní událostí. Ne vždy jí však jsou.
Ve dnech 8. - 10. ledna proběhl v bezbariérovém divadle BARKA v Brně první ročník nového festivalu Tanec a handicap. Festivalu se zúčastnily čtyři soubory, které se již delší dobu zabývají začleňováním handicapovaných tanečníků jako rovnocenných partnerů do svých představení. Vedle toho, že soubory na festivale prezentovaly svou celoroční činnost, vytvořily také speciální projekt na téma touhy ve čtyřech ročních obdobích. Výsledkem bylo představení Čtvero, které v průběhu roku 2010 uvidí ještě diváci v Praze a v Ostravě. Přinášíme rozhovor s koordinátorkou festivalu, Jitkou Semotamovou (1985), která nám slovem přiblíží radost zdravých i handicapovaných z rytmu, pohybu a tance.
Staré stezky nejsou jen reliktem dávných dob. Jsou zdrojem poznání a připomínkou schopnosti vnímat krajinu v její podstatě, bez deformace novodobou vědeckotechnickou dobyvačností.
V pražském Paláci Akropolis se 26. ledna uvádělo na veřejnost nové CD skupiny, jež je současně legendou českého undergroundu i nezničitelným proudem těžko uchopitelné tvůrčí energie.
Ve čtvrtek 28. ledna byly v pražské Galerii kritiků vyhlášeny výsledky třetího ročníku soutěže pro umělce do třiceti let: Cena kritiky 2010. Téma Přesahy malby se podle pořadatelů stalo specifikem Ceny. Ani tentokrát však přesahy daleko nesahají, podle všeho ku prospěchu věci.
Rozhovor Petra Salamona s hostětínským rodákem a ekologem Miroslavem Kundratou o širším kontextu proměny hospodaření obce Hostětín podle zásad trvale udržitelného rozvoje. Navazuje na text, který vyšel pod názvem Hostětín ukazuje cestu udržitelnosti ve speciálním čísle Kulturních novin 2009.
Českobudějovickému Domu umění, kde sídlí Galerie současného umění, hrozí likvidace. Radní města se sice v návalu mediálního tlaku ohradili, že ukončení činnosti galerie je pouze předpokládané, ale všem zainteresovaným osobám je jasné, že od slov nemusí být daleko k činům. Město si totiž od zrušení galerie slibuje ročně ušetřit kolem 1,1 milionu korun. Kam tyto peníze půjdou? Že by na oživení cestovního ruchu v Českých Budějovicích?
Recenze do češtiny nově přeložené knihy Gastona Bachelarda, Poetika prostoru, trochu jinak.
V baroku si znalci umění potrpěli na tzv. dekorum. Tématika výzdoby místností měla harmonizovat s jejich funkcí. Jiné náměty se objevovaly v knihovně, jiné v ložnici. Podle jakého dekora však vyzdobí umělec 21. století WC? Odpověď hledejme v srdci jedné netradiční výstavy.
Vystoupal jsem před polednem do lesa pod vrchol Javořice. Všudypřítomné vlhko, vlídný větřík a mezi mraky probleskující slunce odkazovaly spíš na pokročilé jaro než na vrcholící zimu v osmi stech metrech nad mořem.
V rámci Týdne vědy se 18. listopadu 2009 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity konala přednáška Písemnictví jako duchovní prostor národa. Hofmannsthal, Arne Novák, Masaryk a české intelektuální elity, jejíž obsah byl věnován osobnosti významného Rakušana, který si vysoce cenil české literatury, ale marně se pokoušel současně udržet integritu rakouské monarchie.
K polemickému článku Jiřího Plocka o Katedře filosofie FF MU (viz speciální číslo KN, rubrika Ke stažení) se na žádost vedoucího katedry vyjádřil profesor Erazim Kohák. S vědomím děkana FF MU a se svolením autora zveřejňujeme plné znění odpovědi.
V sobotu 5. prosince, již tradičně v brněnském klubu Fléda, exhibovala slova slamovou okázalostí. Chtějí slameři něco říct, nebo jen legračně mlátí prázdnou slámu?
Osudová závislost lidstva na energii může vést k takové politice, jež přestane myslet na budoucnost a bude se řídit pouze momentální snahou o udržení dosažené životní úrovně. Začátek takového chování můžeme pozorovat na případu Kanady.
Pohled na novou českou a slovenskou identitu slibuje, alespoň svým názvem, velká výstava, kterou po generální rekonstrukci uspořádal brněnský Dům umění. Protože podobně laděných bilančních výstav probíhá v České republice hned několik, musí takový projekt nejprve deklarovat to, co není, aby mohl s čistým svědomím ukazovat to, čím být chce. Hlavní však je, že výstava vyvolává otázky.
Jakou cenu mají pro nás reformy, které vycházejí z potřeby reformovat za každou cenu a nikoli z odborné podstaty pedagogického procesu? Koncepční materiály odpovědné instituce trpí diletantismem a v důsledku deformují pedagogickou praxi.
Čtvrtá samostatná próza Mileny Fucimanové s názvem Denní menu je sugestivní miniaturou stáří dvou osamělých protagonistů na valašském maloměstě.
Následující text je reakcí děkana Filosofické fakulty Masarykovy univerzity na článek Jiřího Plocka Podivné praktiky filosofů, který vyšel ve speciálním čísle Kulturních novin 12. listopadu 2009 (viz rubrika Ke stažení).
Když nejde o umění, ale o pouhý amatérsky pojatý kšeft, nemůže se člověk divit ničemu. A nezachrání to ani jména těch největších, jak je vidno z výstavy Božská komedie pořádané v Mostě.
Dvě mimořádné výstavy, které by mohly symbolizovat znovunalezené mosty mezi sousedními státy, kazí pachuť hořkosti po telčské části jedné z nich.
Po roce působení na oficiální divadelní scéně v Brně bilancuje mladý soubor Buranteatr nad svou dosavadní činností. V kontextu současné doby nepřející příliš vzniku nových kulturních subjektů se aktivita „Buranů“ jeví jako velmi úspěšná. Buranteatr vznikl již v roce 2005 a bezprostředně navázal na činnost olomouckého divadla Tramtarie, z nějž se téměř celý soubor Buranteatru rekrutoval. V listopadu roku 2008 získalo divadlo stálý prostor, kde může realizovat své inscenace.
Měla bych se stydět za to, že se na výstavě dobře bavím? V dřevních časech, kdy mě omamovaly páry naivity, jsem posuzovala působivost děl podle toho, nakolik mě vybízely k tvorbě (zlí jazykové by řekli: k napodobení). Po shlédnutí výstavy Matěje Smetany (1980) se opice znovu probudila.
... může to způsobit i státní převrat. Studentské bouře nebyly nikdy jen nevinný rámus – „ať se mládí vydovádí“ – vždy byly důsledkem čehosi dlouho přidušovaného, co najednou nabralo dech z vlastních vnitřních zdrojů, vyrazilo navenek a strhlo s sebou další dřímající energii.
Nezkrácená verze textu, který vyšel dne 12. listopadu v Kulturních novinách.
Už jsme se do ticha a klidu hor těšili. Stačilo několik dní v únavném horku a dusnu indických měst, přeplněných lidmi i zvířaty všeho druhu, jež se motají uprostřed hlavních silnic nevšímajíce si agrese řidičů náklaďáků předjíždějících všechny ostatní dopravní prostředky, aniž by používali blinkr nebo zpětné zrcátko (hlavně hlasitě troubit, aby všichni věděli, že jede někdo větší a silnější).
Je konec léta, začal nový školní rok a ve sborovnách, třídách i školních institucích se naplno rozběhl projekt Cesta ke kvalitě spolufinancovaný Evropským sociálním fondem; jde o projekt, jehož cílem je postupně vytvářet nový způsob hodnocení výsledků v průběhu vzdělávání.
„Takový strom žije i několik staletí, ten náš třeba čtyři roky ve čtyřlístku, dva dny na terase, z toho třeba půl hodiny leží (chudák - vítr jak prase) a pak už celý život na jednom místě. Jediné co může, je proti tomu umřít,“ napsala mi nedávno kamarádka. Dům umění města Brna aktuálně nabízí možnost pohybu diváků a myšlenek mezi dvěma výstavami, v nichž je pohyb tematizován.
Brněnská galerie opět nabízí umění, které hovoří o sobě samém. Nicméně provádí to tak, že se součástí hovoru stáváme i my. Jejím dotknutím lze být dotčen.
Pohnuté osudy významného národohospodáře, politika a především prvorepublikového architekta družstevního hospodaření popisuje autorka v textu převzatém z časopisu Sedmá generace 2/2009.
V německém Rudolstadtu se letos znovu potvrdilo, že dramaturgie jednoho z nejlepších festivalů world music na světě nemá hranic a nechává návštěvníky, hudební Kolumby, přistávat u hodně vzdálených a nádherných břehů. Tentokrát s Moscow Art Triem a Durynskými symfoniky.
"Udělej mně silný kafe. Ale pořádný!" řekl barmance. Vodnaté oči, zarudlé jako po dvou probděných nocích zamžouraly směrem ke mně. "Mám to zakázané kvůli srdci. Jenže to kafe teď potřebuju. A taky cukr. Hodně cukru."
A hlavně se tam neztrať a v pořádku se vrať! Jenže v poslední době, když už takhle někam jedu, říkám si, že bych se tam měl tak trochu ztratit, ztratit něco ze své podoby, vrátit se jiný. Protože potom to uteče, člověk náhle sedí v Brně u piva a tlačenky a očima dovnitř obrácenýma šťourá, jestli se vůbec něco stalo.
V roce 2002 pronesl americký prezident Bush řeč v Bundestagu. Bezprostřední výbuch po jejím skončení v redakci: „To bylo - nic!“ - Padl návrh, aby strana tři, plánovaná pro otištění projevu, zůstala prázdná. Editor čísla nakonec rozhodl: „Nesmíme zahodit šanci. Půjde to na stranu jedna s portrétem řečníka a s titulkem Bushova historická řeč. A po tím: nic.“ Tak vznikla jedna z nejoceňovanějších titulních stran v historii taz.
Prvorepublikové družstevní tradice jsou inspirativní i pro naši dobu. Umožňovaly lidem bez kapitálového privilegia realizovat své ideje a nepodřizovat se diktátu ziskuchtivosti. Bez družstevní iniciativy by nebylo České filharmonie ani Národního divadla.
Čeští intelektuálové se vzájemně neposlouchají, bez toho spolu ale nemohou diskutovat
Dramatický a v mnohém symbolický osud Literárních novin popsal autor pro dvouměsíčník Listy č. 3 / 2009. Normalizace nezávislého, ziskuchtivému duchu doby se vzpírajícího periodika, byla jedním z hybných momentů vzniku naší kritické iniciativy.