Čertův švagr v Mahenově památníku

Divadlo hudby a poezie Agadir uvedlo čtení z dosud nevydaného románu Petera Stoličného Mít nebo nebýt.

„Dochvilnost dříve bývala, a zvláště v této kotlině, naprostou samozřejmostí,“ říkal klidný ale důrazný hlas, když jsem stoupal do posledních schodů brněnského Mahenova památníku s desetiminutovým zpožděním. Posadil jsem se na volnou židli právě vedle tohoto hlasu, což jsem mohl poznat, protože když jsem dosedal, stále ještě zněl. Hlas získal tvar muže se stříbrnými vlasy, tmavým ježatým knírem, a v botách, jaké nosí především podnikatelé, mající jejich protaženou a do roviny useknutou špici za elegantní. „Dnes ani divadla nezačínají přesně,“ řekl ještě muž a přesunul se na pódium. Mít myslivecký klobouček, mohl to být On, jako z pohádky. Velké čtení Obce spisovatelů bývá někdy větší, jindy menší, což nesouvisí s taktéž proměnlivým počtem posluchačů. Osobnost jeho pořadatelky, zakladatelky Divadla hudby a poezie Agadir, spisovatelky a básnířky Mileny Fucimanové, z něj dělá setkání s vášní takřka obrozeneckou. A já mám vždycky radost, protože mě nepřestává fascinovat oddanost věcem, které bychom v současném kontextu mohli označit za marginální, věcem, co se z hlediska, jež vzájemně přepočítává minuty, české koruny a pot, prostě nevyplatí.

Na pódiu tedy seděl Peter Stoličný (1945), spisovatel, scénárista a rektor Vysoké školy obchodní a hotelové v Brně, a Jan Zemánek. Pauzy v četbě mohl Zemánek vyplňovat hrou na kytaru, ale dělal to tak, že když už mám použít slovo plnění, tak jedině s předponou na. Na ty pauzy jsem se těšil. Naproti seděli lidé, které Milena Fucimanová pozvala na autorské čtení slovenského pohádkáře s českým občanstvím.

Mít nebo nebýt
     „Já učím marketing,“ řekl na úvod Peter Stoličný, „a jak se říká, kdo umí, ten to dělá, kdo neumí, ten to učí. Sám sebe prodat neumím.“ Potom docela obstojně zasvětil patnáct minut prezentaci toho, co dělá, co už udělal, a kde a jak byl oceněn. Kniha pohádek Hloupý Honza v síti (Amulet 2002) získala prestižní ocenění Bílá vrána, které každoročně uděluje International Jugendbibliothek v Mnichově. Přestože mnozí zřejmě čekali na pohádky, nikdo nehnul brvou, když se nás autor svým čtením rozhodl seznámit s rukopisem jediné své knihy pro dospěláky, který mu pár desítek let, nevydán, leží v šuplíku.
     Několika slyšenými pasážemi se kniha samozřejmě neodhalí. Nicméně hned v první kapitole autor odhalí hlavního hrdinu. Nalézá se totiž na betonové nudapláži někde v bývalé ČSSR. Popis nejistě pociťované svobody vystavěný na větříku čechrajícím husté ochlupení čtyřicetiletého hrdiny ale stejně končí skrývanou erekcí, a tedy uvězněním ve „svobodné nahotě“ do polohy ležmo na břiše. Metafora poslední dekády minulého režimu? Komická i dusná dvojakost prolíná také dalšími kapitolami. Úvodní hravá polemika o lidské přirozenosti a pokrytectví ústí do města, kde nahý hrdina, jemuž někdo na pláži sebral šaty, krade z balkónu cizí džínsy a … jsme v pohádce. Když Stoličný líčí kouzelné kalhoty, v jejichž kapse se pokaždé objeví stokoruna, publikum opět nedá své nadšení najevo.

Název románu Mít nebo nebýt by mohl připomenout titul Mít a nemít Ernesta Hemingwaye a kouzelné džíny zase stejně fungující Luciferův kabát z pohádky Boženy Němcové Čertův švagr (S čerty nejsou žerty). Zatímco však Hemingwayův Harry se snaží vydělat si, jak se dá, a drsné prostředí přegumovává hranice přípustného, a Petr Máchal zůstane hodný a čestný až do konce pohádky, Stoličného hrdinu, podle autorova komentáře, peníze kazí.
    Jestli Mít nebo nebýt končí pohádkově, nevím; rozumím, že by takové prozrazení nebylo marketingově dvakrát rozumné. Ale pohádkový je tak nějak celý Agadir s kontinuitou od šedesátých let. Od Máchala je k Máchovi jen na „l“ daleko, a protože Karel Hynek Mácha by letos oslavil dvoustovku, máte možnost vidět Agadir v akci v úterý 4. května v Klubu Leitnerova v Brně při melodramu Slavné ticho panovalo.
    
Velké čtení Obce spisovatelů, Peter Stoličný, Mahenův památník, 29. dubna 2010
K. H. Mácha: Slavné ticho panovalo, Klub Leitnerova, 4. května 2010

Nahoru