Proti dálniční kriminalitě!
Esej finského ekologického radikála Penttiho Linkoly vyšla časopisecky roku 1999. Její vznik podnítily protesty proti stavbě dálnic. Linkolův extremismus je reakcí na hluchotu většinové společnosti, která může s více než desetiletým odstupem stále vnímat tento text (jakož i fakta) i vlastní směřování.
Zprávy v tisku referují o narušovaní průběhu dálničních prací a o poškozování jejich výsledků. Finské ředitelství silnic a dálnic žádá policii, aby zasáhla.
Je třeba si uvědomit, že výstavba dálnic je v současném světě jednoznačně trestná činnost, svou závažností zařaditelná mezi zločiny. Veškerá činnost, která svádí k dopravě, podporuje ji, zapříčiňuje její nárůst, usnadňuje ji a urychluje, je trestnou činností. Udušení každičkého zeleného a úrodného aru asfaltem je v situaci, kdy se existence lidstva vyhrocuje a ekologické katastrofy jen hrnou, zločin.
Jednou z ekologických katastrof, již vidíme na vlastní oči postupovat rychleji, než všichni předpovídají, je globální oteplování. V nadcházejících desetiletích zničí sucho významnou část úrody obilí na celé zeměkouli a promění severní oblasti (jako například Finsko) v neobdělávatelné, poněvadž osudný nárůst srážek znemožní žně jak kombajnům, tak manuálně pracujícím. (Náznak jsme již okusili na podzim roku 1998: pokud by neustávající deště trvaly o jeden či dva týdny déle, z polí bychom nesklidili vůbec nic.) Na pozadí globálního oteplování stojí narušování rovnováhy plynů v atmosféře, na němž má doprava rozhodující podíl.
Většina pozemní dopravy nemá nic společného s lidskou obživou. Zásobování představuje z devadesáti procent převážení nepotřebného a škodlivého zboží. Cestování osobními automobily je z devadesáti procent buď výjezdem z donucení, nebo takovou vyjížďkou, kterou lze lehce nahradit použitím hromadné dopravy (50–500 osob na jeden dopravní prostředek).
Se stavbou dálnic mizí beze stopy biliony či triliony živočichů a rostlin. Příkladem, který jsem s hrůzou sledoval, bylo zpravodajství o dálnici do Tampere, o úseku mezi Jutikkalou a Kulju. Na těch nejpříšernějších místech, kde probíhá současně výstavba sjezdů na silnici číslo devět, na silnici do Valkeakoski a kdoví kam ještě, můžeme z jediného úseku spatřit desítky hektarů holé měsíční krajiny, poušť štěrku a kamení. Silnice klenoucí se nad jezerem Vanajavesi a protínající Konho s sebou smetla krajinu s řekou včetně unikátního ptačího společenství. Vetší hanebnost už není člověk s to na povrchu zemském spáchat; tak ohromným pustinám nedala vzniknout žádná válka.
Všichni kompetentní, zplnomocněnci na různých postech, by měli být předvoláni k soudu. Zároveň by měla být zrušena mimo jiné poslanecká imunita.
Dokud se tak nestane, zaslouží si zodpovědní mladí aktivisté veškerou naši podporu v boji za oddalování dálničních zlořádů.
Roli policie bychom měli opět jednou zvážit. Staví se jednoznačně na stranu zločinu, nebo by mohla bránit život?
Z finštiny přeložila Alžběta Štollová
Pentti Linkola (7. 12. 1932 v Helsinkách) je finský filozof, ekolog a radikální politický myslitel. Pochází z akademicky založené rodiny. Již od mládí mu byl blízký vztah k přírodě a venkovu. Zanechal studia biologie, aby se mohl věnovat ekologii v praxi. Je ornitolog a spoluautor publikací Velká kniha ptáků (Suuri lintukirja, 1955) a Severští ptáci v barevných obrazech: Vnější životní podmínky. Rozšíření. Migrace (Pohjolan linnut värikuvin: Elinympäristö. Levinneisyys. Muutto, 1963–1967). Založil Nadaci přírodního dědictví, která skupuje staré finské lesy a stará se o jejich ochranu. Od roku 1959 se živí jako rybář. Podle názorů, které hlásá, také sám žije. Alžběta Štollová |
