Klára Glosová: Moje realita není tvou realitou

Na zajímavou výstavu kreseb a tisků a současně na výlet do půvabného vysočinského prostředí kolem Galerie z ruky v Křížovicích se lze vypravit v první polovině prázdnin.

Třetí letošní výstava v soukromé Galerii z ruky Stanislavy Macháčkové v Křížovicích nedaleko Nedvědice na Vysočině představuje výběr z kreseb a tisků Kláry Glosové, brněnské rodačky působící v americkém Seattlu. Výstava vybočuje z linie představování děl našeho soudobého výtvarného umění, na niž jsme v této galerii zvyklí. Přesto právě svou jinakostí získala v činorodosti zavedené galerie důležité místo.

Z Brna do Seattlu (a kdykoliv nazpátek)
Klára Glosová (1969) studovala na fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. V roce 1989, po listopadových změnách, se směle chopila příležitosti a odjela do Ameriky. Už totiž bylo vše jiné. Za poznáním světa nebylo třeba z domova uprchnout a tím si natrvalo zavřít dveře zpět. Náhle bylo možné odejít a mít přitom jistotu možného návratu. V Americe pokračovala ve studiích na newyorských uměleckých školách Studio School a Hunter College, rozvíjela samostatnou výtvarnou práci, vystavovala. Žila v Texasu, Kalifornii a na Aljašce, pak se usadila v Seattlu ve státě Washington. Dala o sobě vědět nepochybnými úspěchy, byla pozvána k účasti na více prestižních výstavách, jmenujme alespoň výběrovou přehlídku v International Print Center v New Yorku, považovanou za určité měřítko kvality současné umělecké produkce v grafické oblasti ve Spojených státech. Lze tedy objektivně povědět, že Glosová se v Americe etablovala. Nejspíše proto, že projevila talent a zvláště schopnost vyjadřovat se sdělně o přítomnosti pro přítomné. Součástí Glosové života jsou občasné pobyty v Brně.

Tady je trochu o mně, odkud přicházím
Pod tímto titulkem jsou v pozvánce na aktuální křížovickou výstavu autorčina slova. Vybírám z nich:
„…Většina mé práce vznikala v mém sklepním studiu a v relativní izolaci, bez kontaktu s vnějším světem a uměleckou komunitou. Tato práce se obrací dovnitř, směrem k snům a podvědomí, zkoumání psychologických pojmů sebeuvědomění a vnímání.
Kreslení je pro mě základem, mnohé kresby sledují svůj vlastní proces transformace – ze skicáku, přes počítačovou manipulaci do různých vizuálních médií.
V současné době se můj vnitřní pohled víc a víc obrací směrem ven. Cítím potřebu spojit svůj vnitřní svět s tím vnějším – a to je jeden z důvodů, proč jsem minulý rok založila alternativní prostor – galerii v našem domě v Seattlu, nazvanou Home-page projekt. Je to můj příspěvek k dialogu místní umělecké komunity a prostor k uměleckému komentáři o světě, ve kterém žijeme…“.

Nestejnost realit
Dosud jsou ve výstavních interiérech zde i v cizině hojně ukazována díla, jejichž východiskem byl umělcův zájem osobitě vyjádřit nadreálné vize, abstraktní vazby linií, ploch a barev a také snové a intuitivní polohy svého vnitřního světa. Zesilující tendencí, zejména u příslušníků mladé a mladší střední tvůrčí generace, také Kláry Glosové, je však návrat k věcnosti, k realitě všedního života, k realismu. Nikoliv ovšem ve formě popisných obrazů ilustrujících povšechné děje a situace, nýbrž způsobem individuálních výpovědí, které často mají faktickou obsahovou hloubku pod povrchem, ve filosofické rovině.

Užijeme-li novotvar nepopisný realismus, nejsme v té formové úrovni, v níž byl realismus 19. století. Ten záležel ve věcném zobrazení skutečnosti, kdežto nepopisný realismus skutečnost zrcadlí v nezávislém upraveném podání, rezignuje na dokonalost estetického souladu a na věcnou přesnost, akcentuje autorovo stanovisko a myšlenkovou účast v námětu.      Součástí aktuální křížovnické výstavy je vývěska, na níž Glosová uvádí s osobitým nadhledem „Deset nejlepších nápadů (A nějaké navíc)“. Šestým nápadem je: Moje realita není tvoje realita (dokud nebudeme semleti dohromady). Termín „realita“ není sice shodný s termínem „realismus“, ale věcná skutečnost patří k oběma. A Glosové jde, myslím, především o to, že každý jsme jiné individuum.

Obsažná sdělení jednoduchými prostředky
Konečně je třeba říci, proč se výstava kreseb a tisků Kláry Glosové nehodí do linie, na niž jsme v Galerii z ruky zvyklí, přesto v ní svou jinakostí zaujala důležité místo. O věcnosti námětů již byla řeč. Pak jsou tu podkladový materiál a jeho formát – autorka si plně vystačí s papírem malého formátu (cca A5), výtvarné prostředky – lapidární černá kresba s možností kolorování, úpravy a tisku počítačem, a nakonec sdělení – malý formát a jednoduché výtvarné prostředky nejsou překážkou pro vyjádření hlubší myšlenky, jež je váže pouze k samotnému tématu právě tak, jako ji lze zobecnit. Zpravidla sice není možné složité problémy vyřešit jednoduchými cestami, ale jistě na ně lze upozornit. A Glosová zřetelně říká, na čí straně stojí.

Zájem o solidní (tedy věcně a snad i teoreticky správné) přiblížení výstavy Glosové v Křížovicích mne vede k mírně širšímu postihnutí autorkou zvolených témat a k odhadu pohnutek, které k nim měla. Rád vyjdu z ověřeného faktu, že vtipný nadhled je stejně prospěšným přístupem k látce jako svědomitá vážnost. Glosová je v některých listech zásadově kritická (Atentátníci), v jiných úsměvně laskavá (cyklus Interference–Ruchy) nebo až romanticky filantropická (Tank a králíček-Nakreslila jsem tank, on nakreslil králíčka), a v dalších oplývá sociálním cítěním (Nákupní vozík-Těhotné ženy jsou často unavené-Řekla jsem jí, ať si odpočine v nákupním vozíku) nebo ji vzrušuje feministické paradigma (Slušně jsem se na ně usmála-Umývači nádobí-Já jsem mu řekla, aby na ni byl hodný) a ještě v jiných listech odkrývá svůj rozmar (Chlupaté nohy nebo Pokaždé když vyperu ten svetr, mám stahující pocity).
Výstava, která ukazuje, jak dobrým může být vybočení ze zažitého konceptu, je přístupná do neděle 25. července.

ww.galeriezruky.cz

Nahoru