Květy dvaceti let
Hudební vydavatelství Indies Records slavilo dvacet let své existence. I když se firma v roce 2007 rozdělila na tři samostatné produkční jednotky, přesto je vnímána jako vzájemně se doplňující celek. A to je dobře, protože i to je jeden ze zdrojů její stability.
Přes 450 vydaných titulů. V klubu Fléda bylo v neděli 14. února opravdu co slavit. V době, kdy se propadají trhy s cédéčky a kdy komerční vydavatelé si zoufají - jejich luxusní sídla a auta se stávají neudržitelným standardem, ze sklepních prostor Staré Pekárny se stále vydávají na svou pouť k posluchačům nové a nové tituly. A nezdá se, že by jejich původci - Indies Records ve třech klonech: MG, Scope a Happy Trails - byli ve špatné kondici. Nikdy si nevyskakovali a nevyskakují si ani teď. Slouží své věci a tou je hudba, nikoli kalkulačka.
Slovo "indies" znamená nezávislá vydavatelství. V zahraničí jejich produkci člověk nalezne buď ve specializovaných obchodech nebo nejlépe přímo na koncertech. To je totiž princip: nezávislá hudba se nešíří komerčními kanály a neživí pluky obchodníků. Ona na to nemá, aby si platila reklamu a vymýšlela různé triky jak přitáhnout lidi. Ona se musí spolehnout na sílu vlastního hudebního poselství, na sílu vlastního hlasu. Ze setkání na koncertě vzniká v posluchači touha odnést si trochu toho zážitku domů, tam se prodá nejvíce nosičů. V prostoru "indies" funguje hudba ve své přirozené podstatě a tudíž není tolik závislá na podpůrných mechanismech či přímo od jádra hudby odvádějících módních trendech. A to je klíčový okamžik, který také určuje, kde leží dnešní a pro budoucnost důležité autentické jádro hudební výpovědi naší generace. Kde leží i její hledačství. Právě zde. Ať už se nám líbí či ne, tak rozmanitost, křehkost či drsnost, řemeslná zdatnost či naopak nedokonalost i problematičnost nezávislé hudební produkce jsou obrazem téhož u naší generace. Subtilní folkové sdělení, folkrocková exprese či drsnější energie bigbítu, to jsou všechno tváře naší duše.
Čeští Indies Records však nejsou zcela tímtéž, co jejich kolegové v zahraničí. Mají širší záběr, protože jejich produkce po skromných počátcích začala v průběhu 90. let v mnohém suplovat zkolabovanou ediční politiku standardních vydavatelů. Takže se tu dnes například potkáme i s dobrými tituly z folkloru. A především, v katalogu Indies Records najdeme tu část populární hudby (a zde mám na mysli populární v nejširším slova smyslu, nikoli pop-music), která by normálně tvořila páteř systematických edic kvalitních vydavatelů s kompetentní dramaturgií. To je například Zuzana Navarová a Koa, Radůza, Jan Hrubý, Hradišťan a v poslední době dokonce sourozenci Ulrychovi a jejich Javory Beat! I to je obraz, tentokrát těchto interpretů. Zrcadlo jejich usilování. Místo sedání na lep obchodníkům s medovými frázemi o úspěchu tu funguje víra v hudbu a nebojácný realismus, který se nakonec stejně vyplatí. Obchodní rabaty zůstávají tam, kde vzniká hudba, a neživí marketingová a PR oddělení.
Indies Records přestáli řadu těžkých chvil, kdy rozhodovala víra v dobrou věc, nikoli ekonomické předpovědi. Jsou dnes firmou, která má respekt i v zahraničí, zúčastňují se pravidelně veletrhu world music WOMEX. Jejich tituly získávají často hudební ceny Anděl. Jsou jako zahrada, kterou je stále nutno obdělávat, kde nic nevyroste samo od sebe. Ale to je správné, ne? Žádné super, mega, giga kšefty - bez srdce.
A tak nezbývá, než popřát Indies Records v tom zahradničení hodně zdraví, síly a víry do dalších nejméně dvaceti let.
