Zbytky Eposu Egona Bondyho
Dne 9. dubna jsme si připomněli úmrtí undergroundového básníka filosofa Egona Bondyho. K nedožitým osmdesátinám (20. 1.) byl v lednu uveden a poté již dvakrát reprízován v Krytovém divadle Orfeus na pražském Smíchově pořad ZBYTKY EPOSU nazvaný podle Bondyho poémy z přelomu let 1954–55. Další básně se datují až do roku 1958.
Bondyho rukopisy několikrát zničila Státní tajná bezpečnost, a proto některé verše musely být rekonstruovány. Názory prokvétající skrze básně a recitaci jsou nadčasově platné, zabalené do estetiky tehdejšího politického diskursu, propagandistické poetiky (mírové vášně, mírové šílenství).
V dokumentárním filmu ve velkoplošné projekci z let 1984–85 Egon Bondy komentuje svou vlastní soukromou procházku Nerudovkou a vykresluje slovy přesnými, humornými, satirickými a sarkastickými obraz města, doby i sebe sama, svých přátel a cizích lidí v zahradní restauraci a anonymních těl v plavkách a koupacích čepicích na pražské plovárně.
Nejen díky poezii, ale právě komentářům, je možné proniknout do způsobu myšlení, života Egona Bondyho, originálního myslitele a tvůrce, tak velmi podobného jiným, stejně originálním a nezařaditelným lidem.
Ani dnešní doba takovým postavám, jako je on, nepřeje. Intelektuálům a umělcům, kteří nehromadí statky, nezakládají rodinný klan, se svým životem nemanipulují v rámci společenských tlaků.
Bondy pozoruje skutečnost. Cíleně a nepřetržitě následuje tok svých myšlenek, recenzuje, glosuje raalitu, do které patří současnost, dějiny, vztahy a literatura. Zabývá se věcmi nekonečnými a jim slouží, tedy píše a svém žití, ve světě hmotném se této práci zcela přizpůsobuje. Je to nedozírná svoboda člověka žijícího v diktatuře proletariátu, pobývajícího v blázinci, svoboda člověka chudého, skromného, využívajícího nekonečných zdrojů inspirace. Potřebuje jen něco teplého na sebe, lásku ženy, přátelství sobě podobných a malý prostor, aby na vše co potřebuje, dosáhl.
Jeho často připomínaná spolupráce s STB je otázkou otevřenou. Ani po přečtení všech „důkazních“ materiálů a po rozhovorech s přáteli o něm a jeho způsobu života a nazírání skutečnosti na ni totiž nevěřím. Podle důkazů něco podepsal, něco řekl. Spolupráce je rovnocenné konání na společném díle a snahou po výsledku. Pokud někdo něco dělá pod tlakem, ze strachu, vyděšený, zahnaný do kouta, ví, že nemá nikde dovolání, že se za nikoho a za nic neschová, že je od přírody vyřazen z jakéhokoli davu, tedy bezpečí anonymity, když ví, nebo se domnívá, že ho to alespoň na chvíli nechá v klidu, ochrání tím třeba své blízké, na kterých mu záleží víc než na sobě a kvalitě svého života, zcela jistě dokázal svou činnost obhájit tak, aby nakonec nikomu neublížil.
Druh lidí, který neusiluje o nic, jen o svobodu klidných chvilek soustředěné práce, je velmi naivní v komunikaci s těmi, o nichž si nedovedou představit, jací vlastně jsou. Manipulativní, diktátorští, používající pocit moci a kontroly za svou osobní slast a cíl činnosti. Myslitel snažící se o maximální objektivitu, ani ten není ušetřen prosté představy, že „ten druhý“ je stejný jako „já“.
Navíc umělcům a básníkům je dovoleno vše, včetně vraždy, neboť dílo je vždy důležitější než život sám. Bondy žil s tímto vědomím, proto se ničím jiným než dílem a ochranou své paradoxní svobody k vytváření díla nezabýval. Nezabýval se ničím, co by jej mohlo zdržovat od tvůrčí a myšlenkové práce.
„Zde v tomto parku v léčebně ,U Myslivečků´, rozuměj v psychiatrické léčebně, jsem psal, zatímco mi běžel čas na invalidní důchod.“
Bondy je básníkem autentickým, nezaměnitelným, ve slově i myšlení přesným a poctivým.
Ne nadarmo se nakladatelé věnují přepisům zvukových záznamů jeho přednášek a diskusí s ním, ne jen tak, ze snobismu se vydává jeho souborné dílo.
Ne náhodou o něm mluví a jej citují muži nezlomní a nekompromisní jako je Ivan Martin Jirous nebo Vratislav Brabenec.
Připomínka nedožitých 80. narozenin klasika undergroundové literatury a neakademického vzdělávání patří neodmyslitelně do Divadla Orfeus, které disponuje i autentickými záznamy Bondyho interpretace vlastní poezie a v neposlední řadě i zpěvu. Celý epos přednesl v autorizované verzi Radim Vašinka.
...
a uvažuji ve své patriotické pýše
že je z cibulkového porcelánu
na nějž i Masaryk chodil na stranu…
Rocková skupina The Plastic People of the Universe zhudebnila na popud Milana Hlavsy Bondyho texty. Tím se stal Egon Bondy rockovým básníkem a pravidelným „účastníkem srazů rockové mládeže“.
Životopisné ohlédnutí za Egonem Bondym: Poslední jeho práce jsou Dějiny čínské filosofie a filosofická interpretace nových překladů knihy O cestě Tao Tao-Te ťing. |
